Slaný proces (Saltprint) je druhá fáze historicky prvního kopírovacího procesu založeného na citlivosti halogenidových solí stříbra ke světlu. Dvoufázový proces negativ – pozitiv byl pojmenován slovem kalotypie, to znamená krásný obrázek. V dokonalé formě ho používal Henry Fox Talbot již v roce 1839 a do objevu albuminového procesu roku 1850 a jeho rozšíření (1855) to byla jediná technika jíž bylo možno vykopírovat z negativu papírový pozitiv. Negativ se zhotovoval tak, že list papíru se potřel roztokem dusičnanu stříbrného a potom ponořil do roztoku jodidu draselného. Tímto způsobem se v papíru vytvořil nerozpustný jodid stříbrný. Následně se papír na světle usušil a poté zcitlivěl potřením roztokem dusičnanu stříbrného s kyselinou galovou. Papír bylo nutno exponovat ve fotografickém přístroji ještě za vlhka. Latentní obraz se vyvolával v roztoku dusičnanu stříbrného s kyselinou galovou a dále ještě zesílil kyselinou galovou. Negativ byl ustálen v roztoku thiosíranu sodného a většinou se zprůhlednil voskem. Výsledný obraz byl obvykle hnědočervené barvy.
Základní recept pro přípravu pozitivu je jednoduchý a jestliže hovoříme o slaném procesu, popisujeme právě způsob výroby pozitivu. Ten se zhotovuje potřením nebo smočením papíru v roztoku chloridu sodného a po usušení se potře roztokem dusičnanu stříbrného. Dusičnan stříbrný reaguje s chloridem sodným na chlorid stříbrný, který je již dostatečně citlivý ke světlu pro účely kopírování. Látky není možné smíchat do jednoho roztoku, protože se okamžitě vysráží nerozpustný chlorid stříbrný do mléčně zbarvené sraženiny. Potření uschlého papíru roztokem dusičnanu stříbrného ze stejného důvodu musí být co nejrychlejší, protože jinak v obraze vznikají nežádoucí efekty. Receptů pro slaný proces je celá řada a pokud chceme experimentovat, můžeme použít jiné chemikálie. Rozdílné kombinace mají vliv například na změnu barevného odstínu. Místo chloridu sodného můžeme použít chlorid amonný, vápenatý či draselný, pro zlepšení brilance obrazu můžeme přidat želatinu nebo škrob.
Expozice zcitlivěného papíru se provádí kontaktním (print-out) způsobem. Na suchý papír se přiloží negativ a společně se vloží do kopírovacího rámečku. Expozice probíhá pod širým nebem, délka expozice a výsledný kontrast obrazu závisí na “síle” slunečního záření. Jiný obraz a expoziční čas dosáhneme na přímém slunci za jasného letního dne kolem poledne, jiný ve stínu, jiný při zatažené obloze nebo v druhé polovině roku kdy je slunce na obloze níže. Alternativně můžeme použít umělý zdroj UV záření.
Po expozici se obraz vyvolá v obyčejné vodě. Z papíru se při tom vyplaví větší část nevyužitého chloridu stříbrného. Vyvolaný obraz můžeme před ustálením tónovat solemi zlata, platiny nebo případně palladia. Ustálení provádíme v roztoku thiosíranu sodného. Zvláštností slaného procesu jsou změny obrazu při vyvolávání a ustalování. Vyvolání obraz nejdříve zeslabí, ustalování někdy posune tón dožluta. Při sušení se fotografie postupně vrací k původnímu vzhledu, ale ne zcela. Proto je třeba obraz nepatrně přeexponovat. Slaným procesem a tónováním můžeme dosáhnout obrazů od hnědé barvy s odstínem do červena přes červené, purpurové až po modrohnědé nebo modročerné tóny. Na konkrétní odstín obrazu má zásadní vliv též druh papíru a způsob jeho klížení. Každý obraz vytvořený slaným procesem je proto originál.
E-mail: info@romanliska.eu
Views: 460